Jak si po létě znovu najít čas jeden na druhého?
Po prázdninách se domácnost znovu vrací do školního a pracovního režimu.
Možná si dokonce říkáte: „Konečně budeme mít trochu času pro sebe.“
Jenže pak přijde práce, domácnost, kroužky, úkoly, nákupy, večeře, koupání…
A večer si lehnete vedle sebe a zjistíte, že jste spolu celý den vlastně skoro nemluvili.
Kromě:
„Vyzvedneš děti?“
„Koupíš cestou chleba?“
„Co máme zítra?“
„Kdo odveze syna na trénink?“
Fungujete.
Možná dokonce velmi dobře.
Ale jste ještě partneři, nebo už hlavně rodičovský tým?
Návrat do školy může být příležitostí vrátit se k sobě
Začátek školního roku často přináší úlevu i nový nápor. Děti mají svůj režim. Vy máte svůj režim. A rodina se znovu dostává do známého kolotoče.
Jenže právě tady může být dobré se na chvíli zastavit.
Protože čas, který se objeví po návratu dětí do školy, se sám od sebe na partnerský čas nepřemění.
Stejně jako se samo od sebe neobjeví spojení. Pokud ho nebudeme vědomě vytvářet, velmi snadno ten prostor zaplní další povinnosti. A tak můžeme mít najednou více času. Ale ne nutně více blízkosti.
V létě jste možná byli hlavně rodiče. Teď si znovu připomeňte, že jste také partneři.
Během prázdnin se často všechno točí kolem dětí.
Kam pojedeme. Co budeme dělat. Co budou děti jíst. Kdy vstáváme. Kdy se vracíme. Kdo je zabaví.
A přestože společně trávíme mnohem více času, nemusí to znamenat, že jsme si jako partneři blíž.
Můžeme být celý den spolu a přitom se jeden druhému vzdalovat.
Protože čas strávený vedle sebe není totéž jako čas strávený spolu.
Být spolu znamená také:
všimnout si jeden druhého.
Zeptat se.
Poslechnout.
Dotknout se.
Zasmát se.
Sdílet něco, co není jen o dětech a povinnostech.
Nečekejte na večer, kdy „už bude všechno hotové“
Tohle je možná jedna z největších pastí.
Říkáme si:
„Až bude klid, dáme si spolu skleničku.“
„Až děti trochu povyrostou, budeme mít víc času.“
„Až dokončím práci, budeme spolu.“
„Až nebude tolik povinností…“
Jenže takový den možná nikdy nepřijde.
Protože život s dětmi není období, které jednoho dne skončí a pak konečně začne čas na vztah.
Vztah se odehrává právě v tomhle životě.
V tom chaosu.
Mezi prací, školou, večeří a uspáváním.
A proto často nepotřebujeme čekat na volný celý večer.
Potřebujeme se naučit vytvářet malé okamžiky spojení uprostřed běžného dne.
Co kdybyste letos nečekali na „víc času“?
Zkuste si položit jinou otázku:
„Jak můžeme být během dne o trochu víc spolu?“
Nemusí jít o velká gesta.
Ranní káva jen pro vás dva
Neřešte během ní děti, práci ani to, co je potřeba zařídit. Jen deset minut.
Jak se dnes máš?
Na co se těšíš?
Co ti teď běží hlavou?
Jedno vědomé objetí denně
Ne pusa mezi dveřmi.
Ne automatické obejmutí při příchodu.
Na chvíli se zastavit.
Podívat se na sebe.
A obejmout se.
I krátký fyzický kontakt může být způsobem, jak si během dne připomenout: jsme spolu.
Jedna otázka, která není o dětech
Večer zkuste místo:
„Co děti?“
nebo
„Co musíme udělat zítra?“
říct:
„Jaký jsi dnes měl/a den doopravdy?“
A potom opravdu poslouchat.
Deset minut bez telefonů
Nemusíte mít celý večer.
Začněte deseti minutami.
Telefon stranou.
Televize vypnutá.
Děti už nemusíte řešit.
Jen si sednout vedle sebe.
Deset minut pozornosti může být pro vztah hodnotnější než dvě hodiny vedle sebe, během kterých každý kouká do telefonu.
Nemusíte si najít více času. Potřebujete ho začít chránit.
Možná vám po přečtení tohoto článku dojde:
„My vlastně žádný čas nemáme.“
A možná je to pravda. Ne každý pár má možnost pravidelně chodit na večeře, jezdit na víkendy nebo si zajistit hlídání.
Ale i v náročném období se můžeme ptát:
Co je to nejmenší, co můžeme udělat, abychom o sebe nepřišli?
Možná je to deset minut večer.
Možná ranní káva.
Možná jedno objetí.
Možná otázka:
„Jak se máš?“
A možná právě takové malé věci pomohou, aby se z vás postupně nestali jen dva lidé, kteří spolu dokonale zvládají provoz domácnosti.
Protože děti nepotřebují jen rodiče, kteří všechno zvládnou.
Potřebují také vidět, že jejich rodiče jsou partneři.
Že se zajímají jeden o druhého.
Že spolu mluví.
Že se smějí.
Že se obejmou.
Že si umí udělat čas jeden na druhého.
A že vztah není něco, co můžeme na několik let odložit, protože teď máme malé děti.
Je to vztah, ve kterém naše děti vyrůstají.
A proto stojí za to o něj pečovat i uprostřed toho nejrušnějšího období.
💛 Malý úkol pro vás dva na tento týden
Každý si odpovězte na jednu otázku:
„Co bych od tebe teď potřeboval/a, abych se cítil/a víc jako tvůj partner/partnerka a méně jako člen našeho rodinného týmu?“
Neobhajujte se.
Nevysvětlujte.
Jen poslouchejte.
A pak si vyberte jednu malou věc, kterou můžete tento týden udělat jinak.
Nemusí změnit celý váš vztah.
Stačí, když vás na chvíli vrátí k sobě. 💛
Děti vyrostou.
Školní rok střídá prázdniny.
Jedna etapa rodiny skončí a začne další.
Ale váš partnerský vztah bude procházet celou tou cestou s vámi.
Nečekejte proto na dobu, kdy budete mít více času.
Zkuste si trochu času vytvořit už teď.
Pro vás dva.
A pokud chcete konkrétní návod, jak takové chvíle do vašeho vztahu postupně vracet, můžete využít můj průvodce Znovu spolu – 7 rituálů, které vrací blízkost do vztahu k zakoupení zde.
Protože na vztahu nezáleží méně jen proto, že máte právě teď méně času. 💛